UPÍŘI
Vampyrismus, tedy strach z upírů, se objevuje mezi lidskými kulturami s pohřbem intaktních těl, jiné kultury, s žárovými pohřby tyto mýty většinou nemají... Lidé pak měli strach, že se ti, kteří zemřeli za podezřelých okolností, mohou vrátit na svět jako nemrtví a škodit živým. Těla zdánlivých upírů pak byla různě zohavována: ukroucená či odseknutá hlava je uložena v jiné části hrobu, odseknuty bývají také končetiny, případně jsou svázány či spoutány. Ústa vampýra jsou ucpána kamenem či kusem kovu, v hrudním koši jsou pak zbytky po vražených kolících. Nezřídka jsou těla posypána květy česneku či mákem a zasypána kameny nebo trnitými větvemi. Hroby a těla byla takto v drtivé většině případů upravena až po prvním pohřbení a následné exhumaci. Další zvláštností je, že až na ojedinělé případy, šlo o těla mužská.
Kdo tedy byli ti upíři? Dle lidmi tradovaných legend, upír je bytost, která má, v různém podání, více či méně stejné vlastnosti. Je zlou, nemrtvou bytostí, má husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Po půlnoci či za úplňku saje krev, nemá stínu a neodráží se v zrcadle. Vládne zlému počasí, umí přivolat bouři, krupobití či větrnou smršť. Umí se také přeměňovat, ve vlka či v netopýra. Pohybuje se výhradně v noci, má strach ze světla, denní světlo jej zabíjí a ve dne je bezmocný a přebývá v kryptách nebo rakvích.
Bezmocnosti v denní době se dá využít k jeho likvidaci, neboť žádná ochrana proti němu není tak jistá, jako jeho odstranění. Je-li nalezen hrob upíra, a to podle hlasitého mlaskáni, nerozloženého těla v hrobě či jiných indicií, nejlépe je upírovi probít srdce kolíkem z hlohu, trnky, osiky či dubu a useknout mu hlavu. Nejjistějším způsobem je však jeho tělo spálit.
Legendy znají několik podob upíra, někde dokonce splývá představa upíra a vlkodlaka. Lidské slovo upír či vampýr, prý přišlo s lidmi z jejich světa a znamenalo démona, který se vsaje, vkousne nebo démona, který uniká z hrobu. Co se týče slova vlkodlak,werwolf či lykantrop, jde prý též o lidská slova, znamenající toho, kdo má kůži vlka či člověkovlka.

Tento článek je úžasný ale nevím jestli je pravda to že nejdou vidět v zrcadle a nemohou chodit po denním světle. podle mě můžou chodit normálně v noci i přes den ale ne když svítí slunce to by je spálilo nebo spíš proto že by odhalili svojí upíří existenci (zřpitila by se jejich pokožka nebo něco jiného)