KAPITOLA 1
Je to zvláštní pocit, ještě včera jsem byla obyčejná dívka a dnes..... Jmenuji se Vivian del Castillová, když mi bylo osm rodiče mi zemřeli a já jsem musela žít sama na ulici v malém městečku zvaném Darkroar. Bylo to utrpení, nejhorší léta mého života. Ale pak přišly mé narozeniny.
Bylo 11.listopadu a já jsem měla mít přesně o půlnoci čtrnácté narozeniny. Lehla jsem si do trávy a mé přání bylo jako každý rok, vypadnout z tohohle místa a vydat se vstříc dobrodružství tohoto světa. Když hodiny na věži začaly odbíjet, aby oznámily dvanáct hodin večerních, stalo se něco nenadálého. Z oblohy pronikalo bílé světlo a blížilo se ke mně. Bolely mě z toho oči. Světlo mě naplňovalo, až prostoupilo každičkou část mého těla a zaplnilo všechnu mojí mysl. Byl to nádherný pocit, jako by všechno mělo jít hladce a snadno a nic nebylo nemožné. Světlo pomalu unikalo, zvedla jsem se, krásný pocit byl pryč. Avšak přece něco zůstalo, nejdřív jsem si toho nevšimla, na mém levém zápěstí byl obraz černého vlka. Když jsem si ho chtěla pořádně prohlédnout a dotkla jsem se ho, projela mým zápěstím taková palčivá bolest, až jsem vykřikla. Nechápala jsem, co se stalo, ale již brzy jsem to měla pochopit.
Jakmile jsem se ráno probudila, zkontrolovala jsem si levé zápěstí, jestli tam ten černý vlk pořád je. Byl tam. Přemýšlela jsem,co to asi znamená. Bylo by krásné půjčit si cizí vlčí tělo a prohánět se po loukách a lovit zvěř. Začít nový život. Zamotala se mi hlava. Ale to nic, již se cítím skvěle. Nesleduji své nohy, běžím k vesnici, nám hlad jako vlk. Jak jsem procházela branou, strážní začaly něco volat, ale nerozuměla jsem jim. Najednou se na mě vyřítil zdejší sedlák s vidlemi, ohnala jsem se prackou - proč ne rukou? A on zděšeně zakřičel, z obličeje mu tekla krev.
Zadívala jsem se na své tělo do kaluže, bylo jiné - černé vlasy vystřídala černá srst, olámané nehty ostré drápy, nepříliš rovné zuby dlouhé tesáky, jen oči zůstaly stejné - jedovatě zelené.
Jistě, v naší zemi bylo časté, že lidé ovládají jednorožce, draky i třeba exotické ptáky, ale že se mění ve vlky? To bylo i na mě trochu moc. A i když to bylo to, co bych úmyslně udělala jako poslední, nekompromisně jsem omdlela.
